Tak si tady tak sedím, popíjím svoji kávu a říkám si, že je na čase trochu zvolnit. Všude samé vážné téma, až si člověk říká, že život je jen plný lásky, osudu a neočekávaných emocí. A nám chybí prostor, abychom na tyto strasti života alespoň dočasně zapomněli. Zkusme si najít ty malé radosti, které potřebujeme, abychom se nezbláznili. A proto jsem tady s menší vsuvkou.

Nadpis hovoří jasně, bude řeč o kávě nebo bych spíš měl říci o “Kávě ve městě”, jelikož jsem při obvyklém brouzdání po internetu narazil na jeden moc zajímavý portál, který je určen pro lidi, kteří hledají něco nového a to konkrétně místo, které máme nejem my milovníci kávy rádi - kavárnu. Mě osobně po určité době dochází inspirace, chodím do stále stejných kaváren a vždy jsem chtěl objevovat nové. Je sice jednoduché hledat něco na vlastní pěst, ale dle mého názoru to trvá déle než bych si přal. Další lepší možnosti je, pokud vám doporučí podnik někdo ze známých či přátel, ale i ti musejí mít omezený repertoár a v tuto chvíli přichází na řadu tato pěkná stránka - www.coffeeintown.com. Která staví na mottu - “víc hlav, víc rozumu”.

Nejde o nic složitého, zkrátka jde o databázi kaváren po Praze, ve které můžete vyhledávat podle různých parametrů - ať už si chcete dát snídani nebo je pro vás klíčová wi-fi. Myšlenka se mi opravdu líbí, portál vypadá vcelku sympaticky a jedinou “brzdou” je zatím to, že projekt je v plenkách, takže ne vše ještě funguje dokonale. Ale podle mě má reálnou šanci se uchytit a časem budete moci i vy vkládat nové kavárny a doufejme, že i s nějakým komentářem. A možná se to rozšíří i za hranice Prahy, kdo ví. Budoucnost je v rukou návštěvníků.

Možná to někoho zaujme, možná ne, ale pro mě určitě platí první možnost. Takže objevujte, zkoušejte a na chvíli zkuste myslet pouze na tak “obyčejné” věci jako je dobrá káva. Je na čase najít svoji kavárnu - hodně štěstí.

Pokojem zní folkové rytmy Blackmore’s Night a já pomalu nasávám aroma ranní kávy. Je to jako rituál, který nemůžu vynechat. Celou scénu ještě umocňuje to, že sluneční paprsky dopadají na hladinu mého milovaného nápoje a já prakticky vidím vůni, která se zvedá, aby zasáhla mé čichové smysly. Už zbývá jen to poslední, zvedám hrnek a nechám projít doušek do mých úst, který jemně poválím a pak jej nechám pomalu sklouznout. To je okamžik, kdy jsem já a káva jedno.

Je neděle a má přesně tu atmosféru, kterou na ní mám rád - klidná, uvolňující. Ideální čas právě pro kávu a četbu, například v podobě Reflexu. Protože právě neděle je pro mě časem novin ze světa, domova nebo kultury. Proto se dozvídám, že napříkad Erik Truffaz bude v Praze právě tuhle středu 22.10.2008 a my se nemáme bát finanční krize. Ale vrátím se k tématu.

Po prvním chuťovém orgasmu začínám hodnotit kávu jako takovou, protože jsem byl nucen ji koupit v supermarketu. Určitě uznáte, že tam si milovník kávy nevybere podle gusta. I tak jsem dlouze pozoroval regál, ze kterého na mě vykukovaly různé Jihlavanky, Jacobsy a podobné. Na těch jsem začínal a po čase zjistil, že je možné udělat i lepší volbu. Nakonec jsem zahlédl kávu Carte Noire - pro mě téměř neznámou arabicu a udělal svoji volbu. Právě tu teď popíjím a musím říci, že mě příjemně překvapila. Patří mezi silnější typy, které mám osobně radši. Možná některým na silnější kávě vadí právě její hořkost, což není tento případ, chuť je opravdu vyvážená a skvěle výrazná. V této kategorii obyčejně dostupných káv pro mě zaujala první místo. I když je na čase zase objednat nějaký kousek v mé oblíbené pražírně. Ale to si nechám zase na příště. Teď se jdu uvolnit stranou, abych si mohl vychutnat zbytek nedělního dopoledne.

Závěrem bych si dovolil zakončit tento příspěvek mým oblíbeným tureckým příslovím:

“Coffee should be black as Hell, strong as death, and sweet as love.”

Takže kávě zdar!